Prosinec 2012

51, 52/52

29. prosince 2012 v 6:28 | Ester |  52/2012 fotoprojekt
a je tu opravdu konec.

51/52 zvyky (a zlozvyky) - vánoční besídka v kulturním domě:


52/52 jedna znova - vybírám "emoce":


Ester

Štědrý den...

25. prosince 2012 v 6:34 | Ester |  občasník:-)))
Do Štědrého dne jsem se doslova probrečela...

Většinou upadám do komatu kolem osmé večerní, ale ten den jsme uložili Růženku hodně brzy a pustili se s Felixem do zdobení vánočního stromku, aby Růženka, až se ráno vzbudí, mohla jen volat áááchch... Pak jsme se plynule přesunuli na gauč a dívali se společně na Anděla Páně, což je podle mého názora jedna z mála novějších pohádek, která se povedla. (Nedá mi to nesrovnávat, mám za sebou včerejších Dvanáct měsíčků, a to byl s prominutím děs běs...). Felix pak mazal do pelechu, muž usnul, ale přál si, ať mu natočím Želary, které začínaly za pár minut. A to se mi stalo osudným. Samozřejmě jsem vydržela až do konce. Krásný film, postavený na silném příběu, výborná kamera, skvělé obsazení... Viděla jsem ho před xxx lety v kině, pak i na videu, mám knížku, ale tentokrát jsem ho měla opravdu sama pro sebe. Miluju sledování filmů v klidu, pak můžu popustit uzdu emocím. A i když jsem věděla, jak to skončí, bulela jsem stejně jako želva.

Několik fotek ze štědrého večera, snaha o zachycení atmosféry převyšuje kvalitu:-)







Ester


Předvánoční ladění...

14. prosince 2012 v 19:53 | Ester |  Ušima mýma...
Venku mrzne, až praští, sníh křupe pod nohama, všude bílo, stromy ojíněné, prostě jak z pohlednice od pana Lady. Mám to ráda. Opravdu. Taky vůni punče, grogu, svařáku (dosaďte si), chuť čerstvě upečeného cukroví (o uždibování těsta snad ani mluvit nebudu...), vánoční písničky, celou tu nadcházející čarokrásnou atmosféru.

Co na tom, že na svátky prý bude obleva, ta "pravá" zima se už ukázala a splnila účel, naladila tu správnou předvánoční notu.

Snažím se vytvářet naše vlastní rodinné zvyky, které se k nám hodí, a které nám vyhovují. Určitě nemám vánočně vyzdobený dům od začátku adventu. Tradiční adventní věnec máme, svíčky zapalujeme pěkně postupně, ale ta nejdůležitější výzdoba přijde na řadu opravdu až na Štědrý den. Letos jsem si k svátku nadělila dvě krásné vánoční ozdoby na stromeček, namísto nějakého praktického dárku, sponzorem byla moje mamka, která třeba zrovna tohle moc nechápe.

Snažím se být v klidu, moc se nestresovat, aby si i děti mohly užívat každý den svého čekání:-). Růženka se budí ráno v půl páté s otázkou, zda už si může vzít čokoládu z kalendáře... Umí spoustu koled, krásně zpívá. Bohužel ji přepadla nějaká zákeřná "Boženka" (bakterie Boženka je nechtěná jak složenka...), takže už dva dny je jí opravdu mizerně. Přičítám to prvnímu školkovému roku, kdy chudinka v rámci promoření nakoupí asi kdeco.

Jedna písnička, která provázela Vánoce (tehdy ještě s malým "v") mého dětství:

http://www.youtube.com/watch?v=lUelMMTZZdI

jedna z dob dospívání:

http://www.youtube.com/watch?v=VVtOCsMeqjE

a jedna objevená teprve nedávno:

http://www.youtube.com/watch?v=HlSKDuGEI-s



Hezké těšení i vám...
Ester

Drobeček z koledy:-)

12. prosince 2012 v 20:17 | Ester |  Ušima mýma...
Písek je čas...

http://www.youtube.com/watch?v=eMVz7va8Rs8

Ester

46, 48, 49, 50/52

12. prosince 2012 v 19:51 | Ester |  52/2012 fotoprojekt
46/52 schody:


48/52 o kávě nebo čaji:


49/52 advent:


50/52 zasněžená:


Ještě dvě fotky a fotoprojekt je u konce.
Ester

Mikuláš ztratil plášť...

7. prosince 2012 v 11:15 | Ester |  občasník:-)))
Všechno začalo nenápadně...

Muž byl před čtrnácti dny na třídní schůzce našeho syna. Pan ředitel v rámci organizační desetiminutovky přednesl prosbu, zda by někdo z rodičů, kdo bude mít čas, mohl pomoci s organizací mikulášské nadílky - tj. dělat čerty, Mikuláše nebo anděla. Muž mi to doma spolu s ostatními zásadními informacemi (vši letos nejsou) přetlumočil :-) a tím to zhaslo.

Jsem doma. Jsem nezaměstnaná. Jsem v evidenci úřadu práce. Pokud nejsou doma nemocné děti, připadám si nepatřičně. Jako lempl a povaleč. Opravu nevím, k čemu mi je vysoká škola a patnáct let praxe, když nejsem schopna najít si práci. Ale to sem nepatří. Zkrátka moje svědomí apelovalo stylem - Jdi se přihlásit jako dobrovolník, protože jinak jsi fakt k ničemu.

Zavolala jsem panu řediteli, že se tedy hlásím. Pro neznalé předesílám, že jsem těžký introvert s tváří extroverta. Pan ředitel byl potěšen, ale sdělil mi, že už má vše zajištěno a že moc děkuje. Spadl mi kámen ze srdce, povinnosti učiněno za dost a já výhledově v klidu.

V pondělí jsem se právě lovila v hlubinách místního second handu, když zazvonil telefon. To už je vůbec fraška sama o sobě, protože nikdy nejsem schopna ho v batohu najít, i když přesně vím, kde je. Zvedla jsem ho a tam ... pan ředitel. A že prý jestli bych nemohla ve čtvrtek dělat čerta, že jim vypadl nějaký tatínek. Jako v transu jsem všechno slíbila a zavěsila. Já čert - mám 168 cm, 55 kg a neumím křičet (ječet ano)... Navíc se neumím dost dobře "kravit", jsem tichá, slušná holka, to prostě v mojí povaze není. No nic, nějak to už dopadne, říkala jsem si.

Naše škola je malotřídní a patří k ní i mateřská školka, kam chodí má tříletá dcera. Možnost vidět, jak se tváří na "mikulášskou" trojici, mi dodávala sílu, že to nebude až tak strašné. Doufala jsem, že kravál budě dělat čert číslo 2 a já mu bude hezky sekundovat.

Ve čtvrtek ráno jsem byla na domluveném místě. Maska čerta byla velikost 56, ale co už:-), horší bylo, že vidět nebylo. Z masky ven. Druhý čert pro jistotu nedorazil vůbec. Mikuláš sice se zpožděním, ale o to byl krásnější. Anděl je krásný i v civilu, tam nebylo co řešit. Čekalo nás "obecní" kolečko - kancelář starosty, pošta, školka, místní Jednota a škola. To vše pod taktovkou paní školnice, která byla žena činu, v podstatě režisér celého představení a my byli pouze její figurky:-). Do toho nám objednala čarokrásné počasí - mrzlo a sněžilo a celé to bylo takové ááách.

Návštěva školky se opravdu vydařila. Jedno jsem věděla jistě, že tentokrát se děti nemusí čerta bát. Respekt vzbuzovala již maska sama o sobě (naštěstí to nebyla žádná latexová hororová příšernost, ale taková "chlupatice" s dlouhým jazykem) a čertí přítomnost. Anděl se sv. Mikulášem četli z moudrých knih a vedli výchovné litanie a čert - zlobil. Byl to prostě popleta, vtipálek, trošku neposeda. Když děti na závěr zpívaly hromadně písničky, čertík tancoval, blbnul a mával ocasem. Pevně věřím, že doživotní trauma, případně mírnější poruchy nerotického charakteru se tentokrát nekonají.

Ve škole to bylo už jiné kafe, musela jsem víc hudrat, metlu jsem slušně omlátila a v jednom momentě jsem měla černo před očima, protože tam bylo hrozné horko a čertí uniforma pekelně hřeje:-). Tak jsem si silou vůle řekla, že teď se prostě nemůžu složit, protože, co když tomu některý z žáčků věří:-)...

Pak jsme ještě chvilku seděli ve sborovně a paní učitelka přinesla spoustu obrázků pro tu bájnou trojici. Nejvíc jich bylo hádejte pro koho?

Rozešli jsme se před polednem a měla jsem fajn pocit, že se to snad povedlo.

Odpoledne jsem šla pro Růženku do školky. V šatně byl se mnou ještě jeden tatínek. Čekal na dceru, asi pětiletou. Když přišla, ptal se jí, jaký byl ten Mikuláš. A holčička s očima plnýma smíchu - "Tatí, co Mikuláš, ale čert, on nás nestrašil, on tady s námi tancoval!!!"

Hezký advent všem.

Ester