Prosinec 2011

Sněží...

30. prosince 2011 v 5:52 | Ester |  Ušima mýma...
Sněží...




"Rozloučení je nezbytné k tomu, abyste se mohli znovu setkat".



Ester

Je tento Vesmír přátelský?

25. prosince 2011 v 20:43 | Ester |  občasník:-)))
the howl by hana andronikova
spring 2008

alt
sending you the sound of my mornings.
under my mosquito net,
i know exactly what time it is
by the sound the jungle makes.
not the time measured in hours and minutes.

time and distance are only categories
invented by humans,
don´t mean much in the forest,
terms unknown in the space of our souls.
the sound of the bird that pushes out the dark.
the moment the little monkeys come.
the kindergarden of birds, rawdy and loud.

the short silence at the very break of the day,
mysterious.
like the sunset.
the power of twilight.
the hour of bats.

two moments of change marked by silence.
learning to accept who i am, in humbleness.
learning to love my flaws,
embracing them -
they turn into rubies.
strange things.
and yet utterly ordinary.
nothing grand,
nothing glamorous.
just feeling the brook in my hair,
not knowing which day it is.
surrounded by eternity itself.

sending you love.
drops of boiling river.

www.zeitzug.com

alt


Třináctá komnata Hany Andronikové:


Nirvana:


A co váš Vesmír?

Ester


Neste mě, neste, ptáci, do nebes...

23. prosince 2011 v 19:07 | Ester |  občasník:-)))
Je mi to moc líto.
Moje nejoblíbenější česká spisovatelka.
Dokonce jsme spolu letos v zimě vyměnily pár emailů.
Měla úžasný dar jazyka, uměla vytvářet barvité světy. Vypravěčka s velkým V.

Boj s nemocí nevyhrála. Stejně jako má nejoblíbenější česká zpěvačka - Zuzana Navarová.
Tak alespoň světýlko na cestu do jiných světů...
A písničku:

Je mi to moc, moc líto...
Ester



Ve věku 44 let zemřela Hana Andronikova


Praha - Spisovatelka Hana Andronikova dnes zemřela ve věku 44 let. Poslední knihu Nebe nemá dno vydala v roce 2010, líčí v ní svůj boj s rakovinou, který v dnešních ranních hodinách nakonec prohrála. Informaci potvrdilo Divadlo Archa, se kterým autorka spolupracovala na několika představeních.20. 12. 2011 16:21, autor: mis
Ve věku 44 let zemřela Hana Andronikova
Hana Andronikova
Andronikova se na tuzemské literární scéně uvedla románovou prvotinou Zvuk slunečních hodin, za kterou v roce 2001 získala Literární cenu Knižního klubu. O rok později pak za tento literární debut, jehož děj se odehrává v baťovském Zlíně, odkud sama autorka pochází, pak dokonce získala cenu Magnesia Litera v kategorii Objev roku. Jejím druhým dílem pak byl cyklus osmi povídek Srdce na udici, který vyšel pod hlavičkou nyní již neexistujícího nakladatelství Petrov.
0Nejvíce uznání ovšem mladá autorka získala za svůj poslední román Nebe nemá dno - v literární soutěži Magnesia litera 2011 tato kniha získala Cenu čtenářů a byla porotou nominována mezi čtyři nejlepší knihy roku.
V knize Andronikova zpracovala osobní zážitky a zkušenosti z cesty do amazonského pralesa, v němž prožila několik měsíců. V intimní, autobiograficky laděné zpovědi se hrdinka vyrovnává se dvěma zásadními zlomy v životě - se smrtí otce a s vlastní chorobou. Autorsky se podílela také na divadelních hrách Tanec přes plot (2008) a Šašci, špióni a prezidenti (2010), které uvedlo pražské Divadlo Archa.
"Hana byla ten typ spisovatele, který chtěl, aby její text byl inscenován. Byla tak odvážná, že spolu se mnou byla na zkouškách a zaznamenávala, co říkali herci, a pracovala na textu. Celý ten tým ji měl velmi rád a byla to krásná spolupráce," poznamenala Jana Svobodová, která s Andronikovou divadelní hry připravovala. "Já na ni budu vždy vzpomínat jako na člověka, který šel vždy za tím, za čím chtěl. Mnoha věcí se přitom v životě musela vzdát, aby mohla napsat knížky, které napsala," doplnila Svobodová.
Hana Andronikova se narodila v roce 1967 ve Zlíně. Vystudovala češtinu a angličtinu na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy. Poté pracovala jako personální manažerka v několika soukromých firmách. Literární tvorbě se začala naplno věnovat v roce 1999.

Hana Andronikova podlehla nemoci
21.12.2011 Právo str. 12 Kultura
(cg)
Včera dopoledne podlehla boji se zákeřnou nemocí spisovatelka Hana Andronikova. Bylo jí čtyřiačtyřicet let. Informaci ČTK potvrdilo pražské Divadlo Archa, s nímž spolupracovala na několika představeních.
Před deseti lety získala za prvotinu Zvuk slunečních hodin Literární cenu Knižního klubu. O rok později pak cenu Magnesia Litera v kategorii Objev roku. Byl to návrat do života předků během masové vraždy za časů 2. světové války. Psala dál a chystala se na tvůrčí kariéru.
Loni vydala román Nebe nemá dno, což byla stylizovaná výpověď o boji, který sváděla. Dokázala v ní však vypovědět i víc o světě, v němž žijeme. Hrdinka jejího příběhu trpěla smrtí otce i vlastní začínající nemocí a vydala se do pralesů Jižní Ameriky i mezi indiány Ameriky Severní, kteří dokážou žít v souladu se zákony přírody.
"V případě, že jdeme za vizí, musíme nechat věcem volný průběh a jít s pilotní vlnou, jak říkají kvantoví fyzici, nebo následovat vizi, jak říkají indiáni v Severní Americe. Ti se snaží vizi jen zahlédnout, nikoli osedlat, analyzovat a vecpat do excelových tabulek, protože v ten moment je z ní bankovní výpis," řekla loni Právu.
"Naší kultuře je hledání vize cizí, v přístupu převažuje racio, sny nemají velkou váhu. Domorodé kultury považují sny a vize za důležitou součást života, svět snové reality je pro ně stejně skutečný jako svět fyzický." Možná je toto poselství i jejím odkazem.
***
Ještě před smrtí popsala v knize svůj boj s rakovinou
21.12.2011 Mladá fronta DNES str. 11 Kultura
(spa, klr)
Literární ceny sbírala za prvotinu Zvuk slunečních hodin či román z amazonského pralesa Nebe nemá dno. Hana Andronikova zemřela včera ve věku 44 let
PRAHA Proti nevyléčitelné nemoci si zvolila sobě nejbližší zbraň: psaní. V poslední knize Nebe nemá dno, která vyšla loni, zaznamenala svůj boj s rakovinou. Bitvu o život prohrála spisovatelka Hana Andronikova včera ve svých čtyřiačtyřiceti letech.
Zlínská rodačka se autorské tvorbě začala plně věnovat koncem devadesátých let, na scénu vstoupila opravdu nepřehlédnutelným způsobem. Za svoji románovou prvotinu Zvuk slunečních hodin, jejíž děj se odehrává ve spisovatelčině rodném městě za Baťovy éry, získala roku 2001 Literární cenu Knižního klubu a rok poté dokonce trofej Magnesia Litera za objev roku. Už v této próze otevřela Andronikova své výsostné téma ženské síly. Od milostného vzplanutí za první republiky přes reflexi traumatizující zkušenosti holokaustu a politických procesů v komunismu po katarzní revoluční proměnu po sametové revoluci.
Druhým dílem Andronikové se stal cyklus osmi povídek Srdce na udici. Nejvíce uznání však získal její poslední román Nebe nemá dno, jenž v letošní soutěži Magnesia Litera vyhrál cenu čtenářů a hlasy porotců pronikl mezi čtyři nejlepší knihy roku.
Co je to vlastně domov?
V posledním reportážním románu Andronikova zpracovala osobní zážitky a zkušenosti z cesty do amazonského pralesa, v němž prožila několik měsíců. V intimní, autobiograficky laděné zpovědi se hrdinka vyrovnává se dvěma zásadními zlomy v životě - se smrtí otce a s vlastní chorobou, kterou jí pomáhají zvládat peruánští šamani. I jejímatka ve čtyřiceti bojovala s rakovinou. "Moje hrdinka objevuje, že dno, na které dopadá, se pod ní láme a ona padá na další dno, pod kterým je další - že ta dna nemají dno," vysvětlovala v souvislosti s románem. Její cesta mezi indiány byla i hledáním domova a odpovědi na to, co a kde domov vlastně je.
Autorsky se Andronikova podílela i na divadelních hrách Tanec přes plot a Pakosti a drabanti, které uvedlo pražské Divadlo Archa.
Výběr z díla
Knihy:
Zvuk slunečních hodin (2001)
Srdce na udici (2002)
Nebe nemá dno (2010)
Povídky v souborech:
Schůzky s erotikou (2005)
Ber, po čem toužíš (2006)
Ženy vidí za roh (2009)

Na vánoční notu...

17. prosince 2011 v 12:48 | Ester |  Ušima mýma...
Strašná blbost, ale děti vždycky zpozorní:
Těšíme se na Jéžííííška:

Jeden krásný Plíhal:

Jedna Krylova smutná:

Nohavicův Ježíšek, u kterého se prostě chce tančit:

pokračování příště...
Ester

Vánoce (za dveřmi)...

16. prosince 2011 v 6:33 | Ester |  občasník:-)))
Žijeme, ale nějak není čas. Ne, že bychom se honili, spíš to tak nějak plácáme. Felix marodí, má za sebou rtg. a odběry krve, chudáček, bylo toho na něj hodně, až jsem vyměkla a v rámci boje o přežití jsem mu uvolnila jeden áááách vánoční dárek:-) Jedeme domácí školu, občas na zabití, občas zírám, jak šikovného mám syna (tady by měl být smajlík kohoutící se matky...).
Růženka se těší na vánoce, od Ježíška chce dárek v kytičkovaném papíru a přáníčko:-).
Peču něco málo pro nás, něco na Jarmark. Sníh není. Koupila jsem si v sekáči šátek a kabelku, hodlám lehce měnit styl. To zas bude... Muž je v očekávání, případně napíšu později.
Tak asi tolik.
Speciální pozdrav pro Krotitelku draků. Těším se na tebe!!!










Ester

Break the pattern

6. prosince 2011 v 6:12 | Ester |  Zachyceno (foto) drápkem...
Několik pokusů o účast v soutěži na téma: Prolomte nudu.