Listopad 2011

Tajná kniha

13. listopadu 2011 v 21:05 | Ester

Vezmu to od konce.
Ačkoliv zatím formálně nevznikl, druhý díl už byl napsán. Reality show diktovaná mediální smršti. Jeden ze symbolů moderních českých dějin byl pošlapán. Nešetrně schozen z piedestalu. Fuj. Kritiky povětšinou břitké, odsuzující. Pravda a láska zvítězí nad lží a nenávistí. To by bylo, aby nebylo...

Věřím té lásce. Rozumím té touze, bolavému čekání, směšně depresivnímu rýpání se ve vlastní duši. Těšení, obavám, nenaplněným snům a chtění. Strachu z konce, který celou dobu visí na vlásku. Znám ten pocit, že to je neudržitelné, že to praskne, a radost, že tentokrát se to ještě nestalo, že zbývá ještě trochu - čeho vlastně?

Nebýt jedním z aktérů superznámá postava, ten příběh by byl úplně obyčejný, banální. Téma tisíckrát ohrané - mladší žena a podstatně starší, zadaný muž. Hromada introspekce, sebetrýznění, doufání a ironie plní stovky stran.

Každý má právo žít svůj život. A nést si následky. A neuhýbat nebo uhýbat...

...
Možná je brzy na loučení
a možná už se známe
společnou touhou polapeni
led v srdcích už se láme.
Ještě si sníme dohromady
ještě si lžeme spolu
tápeme vteřinami
oceánem slov
jsme stahováni dolů...


Hezký večer všem.
Ester

Na druhou dobrou:-)

13. listopadu 2011 v 20:13 | Ester |  Zachyceno (foto) drápkem...

Den jako přes kopírák. Ráno teda mínus sedm, ale od rána sluníčko. Baterky nabity. Jupí...







Jeden cvak, jen jeden...

12. listopadu 2011 v 20:11 | Ester |  Halabala mix
Dnes jsem psala o inverzi a udělalo se krásně. Zimně - krásně. Když se Růženka odpoledne vyspala, zbalili jsme se a vyrazili do lesa. Bylo nádherně. Přesně ty barvy, které k podzimu patří. Červená, žlutá, zlatá, hnědá, k tomu modré nebe. Šli jsme lesní cestou, měla jsem foťák a radost, že nemusím Růženku hlídat, že prostě půjde rovně a nemá kam zdrhnout. Udělala jsem první rychlou fotku. A došly mi baterky:-)

Jsem prostě trubka.



Ester

V mlze

12. listopadu 2011 v 6:53 | Ester |  občasník:-)))
Počasí přičarovalo podzimní inverze, a protože jsme v dolíku, už čtrnáct dní jsem neviděla slunce. Je pravda, že hořící kamna dokážou určitým způsobem to "opravdové" teplo simulovat, ale stejně. Úplně vidím, jak se ty cáry mlhy usazují lidem na duši (asi moc čtu HP, protože moje představivost hned nabízí i mozkomory na břehu jezera...:-).

Tohle období, kdy se zatím není na co těšit, protože vánoce i advent jsou daleko, moc nemusím. Venku zima, zahrada pustoprázdná, nikde nic nekvete, brzy tma... Ale nechci se rouhat, máme se skvěle. Podzimní nachlazení nás zatím jen lízlo (tradiční Felixovy chrchlance), Felix je ve škole většinou v pohodě, dostal pero, nejvíc teď řeší sociální vztahy ve třídě a ... sex (ve formě nejrůznějších útržků informací od starších dětí, takže se tomu snažím dát trošku formu a omezit vulgarismy:-).

Růženka je prostě holčička se vším všudy - momentálně mi bojkotuje připravené oblečení a chce se oblékat podle své hlavy (což neznám, Felix vezme na sebe, co připravím). S bráchou se zatím milují, což mě nesmírně těší a nabíjí.

Muž našel celkem rychle práci. Je to práce voňavá, náročná, venku v zimě. Peníze podprůměr. Ale co už. Prostě nějak bude, nevěřím, že to v budoucnu nevyjde. Hlavně zdraví. Všem.

Pro mě se zatím žádné zaměstnání nerýsuje, ale je pravda, že můžu být s Růženkou ještě do léta doma. A třeba se něco vyvrbí jen tak, mimochodem, tak to doposud u mě fungovalo. V týdnu jsem potkala svého bývalého kolegu, řediteluje teď soc. zařízení v okresním městě. Až na výjimky všichni mí kolegové teď kdesi ředitelují. A já trubka se psychicky připravuju na Lidl... Ne, vážně, vybrala jsem si, co jsem si vybrala (odchod do komerční svéry, kde jsem se měla jako prase v žitě, ale krize nás pěkně smetla...), a teď se budu muset poprat s důsledky. Aktuálně přispívám do rodinného rozpočtu přídavky na děti, které nám poprvé v naší historii tety na úřadě přikleply:-).

Hodně čtu, ale nestíhám zapisovat co. Ale o jedné knize se zmíním - právě jsem ponořena do Tajné knihy IO. Mediální smršť, kterou vyvolala, úmyslně odkláním stranou. Ty pocity a myšlenky znám. Dobře. Bezvýchodně.


A ještě jsem si všimla jedné věci. Mých oblíbených blogerů ubývá. Ale nemrzí mě to. Je tam totiž přímá souvislost mezi nástupem lepší životní etapy a omezením psaní. Prostě už nepotřebují život řešit mezi řádky, ale mohou si ho užít. Mám za ně radost. Upřímnou. A třeba i díky tomu terapeutickému vlivu psaného slova se posunuli(y) někam jinam. Dál...

Těším se na předvánoční atmosféru, mám to ráda. A taky ráda obnovuju zvyky, které jsme doma třeba ani nedrželi. Když se nad tím zamyslím, a vezmu to od ledna, slavily se u nás svátky, narozeniny, velikonoce, vánoce. Já, tím jak jsme se odstěhovali na ves, to beru pěkně podle starého kalendáře. Takže včera přišly na řadu svatomartinské rohlíky. Jako sladké povzbuzení do té mlhy... Ňam.

A na krmítko nám lítají sýkorky a červenky. Mějte se hezky.

Ester