Únor 2010

2/365

28. února 2010 v 17:46 | Ester |  Projekt 365 - new 2010
Vstáváme brzy ráno - kolem páté. Pravidelně. Takže jsme ráno s Felixem stihli fotit duhu. Ale fotka do Projektu bude z odpolední procházky - povinné půlhodinovky (bylo ošklivě, inverze, špinavý sníh, místy bláto,...) - kolem řeky.
Ester

1/365

28. února 2010 v 7:06 | Ester |  Projekt 365 - new 2010
S myšlenkou návratu k Projektu koketuji už od Nového roku. Nakonec jsem se rozhodla, že to zkusím a neodradí mě ani případný (více než pravděpodobný) neúspěch:-). Tak schválně - vydržím déle než poprvé?

Skoroúplněk...



Ester

Knížky - únor...

24. února 2010 v 20:24 | Ester |  Co jsem "právě" dočetla...
Pavel Jansa - Tajnosti Renaty L.

(česká detektivka z prostředí lékařské fakulty, lehce mi to připomínalo styl Pavla Frýborta, ale celé mi to přišlo takové jednodušší, kdybych měla hodnotit jako ve škole, tak za 3)

Irena Obermannová - V pěně

(zklamání, přečetla jsem asi tři povídky - fejetony a odložila, nebavilo mě to)




John Irving - Pravidla moštárny

Tak to jsem si zase naběhla...
Oscarový film stejného jména jsem viděla asi před deseti lety. Líbil se mi, zůstal mi z něj v hlavě nejasný pocit, že jde o dětský domov a o potraty, a tím to zvadlo.
Mamka se mě ptala, co bych si jako z knihovny představovala. Tak jsem řekla, že třeba něco od Irvinga.
Donesla Pravidla moštárny.
Řekla jsem si, hmmmmmm, znám to, no uvidíme, v knížkách toho bývá většinou víc než ve filmu, třeba se mi to bude líbit, stejně nemám po čem sáhnout...
Moc jsem si ten příběh nepamatovala. A to bylo dobře. Knížka je mnohem obsáhlejší a jiná.
Úžasná.
Tři dny jsem nevařila (Felix ve školce), kojila jsem, co to šlo (čtu hlavně u kojení), dneska jsem díky počasí (devět plus) četla na dvoře při houpání kočárem...
Prostě zase "klasickej, poctivej román".

V zapadlém městečku St. Cloud's ve státě Maine, kde doktor Larch zřídil sirotčinec s nemocnicí, se narodil chlapec jménem Homer Wells. Po několika frustrujících zážitcích v pěstounských rodinách zůstává v sirotčinci natrvalo a teprve v dospělém věku se vydává do světa, o němž se v téměř dokonale izolovaném městečku dozvídal jen zprostředkovaně, zejména od svého "otčíma", zakladatele a ředitele sirotčince, samozvaného kronikáře, oddaného lékaře a bojovníka "za práva narozených dětí", doktora Larche.
Pravidla moštárny jsou především příběhem o poznávání světa. Ten Homerův velký svět leží v sadařské oblasti na atlantském pobřeží státu Maine: zde se učí "pravidlům", jimiž se svět řídí, prožije velkou lásku a velké dilema, protože milovaná je ženou jeho nejlepšího přítele. A odtud vede dál svůj letitý spor s doktorem Larchem. Paralela mezi pravidly pro sezonní dělníky, jež majitelka sadařství, statečná a moudrá Olive Worthingtonová, vyvěšuje každoročně v moštárně, a zákony a zásadami, podle nichž je spravován tento náš svět, vyvrcholí až v závěru románu, kdy Homerovo poznávání končí a sirotek konečně nachází ve světě své místo v duchu první zásady Wilbura Larche: být užitečný.

převzato z: www.daemon.cz



Michal Viewegh - Krátké pohádky pro unavené rodiče

(tuhle knížku jsem dostala už dřív, ale nebyla na ni nálada - zato teď jsme ji četli s Felixem před spaním a byla fajn, nic složitého, humor přiměřený věku předškoláka a modrá písmenka pro dospělé:-)


Na závěr přidám jedno životní moudro.
Když jsem byla holka, naši hodně četli a mamka mi vždycky říkala: "Hlavně si najdi mužskýho, co bude číst. Aby nenadával, že se válíš s knížkou a nic neděláš..."
Našla jsem, našla...
Teď jen doufám, že budou knihomolové i děti:-))).
Hezký večer.
Ester

Lidové pranostiky...

13. února 2010 v 6:05 | Ester |  občasník:-)))
Znáte to - jak pranostiky vznikaly. Lidé vnímali, přemýšleli, dávali si věci do souvislostí. Vůbec nebyli hloupí. A aby se taková lidová moudra lépe zapamatovala, dostala veršovanou formu. Předává se to tak líp.
Já mám taky jednu:

"S každým novým dítětem,
v zimě jezdím s koštětem."

Myšlenkový přesah pramalý, literární forma taky nic moc, ale ten obsah...
Felix se narodil v roce 2005, načež následovala ta slavná nohavicova "ladovská" http://www.nohavica.cz/cz/tvorba/texty/ladovska_zima.htm. Skoro bych řekla, že ta aktuální ji trumfne (alespoň to tvrdí můj muž, když porovnává znaleckým okem hromady sněhu kolem našeho domu, které si pracně vyrobil).

Takže pokaždé, když se mi narodí dítě, přijde tuhá zima:-))).




Hezký den.
Ester




Swarup Vikas - Milionář z chatrče

4. února 2010 v 15:38 | Ester |  Co jsem "právě" dočetla...
Fakt jsem neměla co číst.
Byla jsem zoufalá.
Zachránila mě mamka, knížkou z knihovny.
Samozřejmě, že jsem tenhle název zaznamenala, zvlášť v souvislosti s veleúspěšným filmem, který byl podle knížky natočen. Ale sama bych po ní v knihkupectví nikdy nesáhla.
Nicméně se mi docela líbila, hlavně myšlenka, že náš život se dá nacpat do několika soutěžních otázek...


"Nikdo nevěří, že nepodváděl. Vždyť jak by mohl mladík z mumbajského slumu, který nemá žádné vzdělání, v životě nepřečetl ani noviny, neslyšel o Shakespearovi a nezná hlavní město Japonska, natož oficiální měnu Francie, uhodnout odpovědi na všechny složité otázky, jež mu položil moderátor televizní soutěže o nejvyšší výhru všech dob. Někdy ovšem stačí velká porce štěstí. Jenže to Rámovi Muhammadu Thomasovi nepřálo už od chvíle, kdy ho jako miminko našly jeptišky v kontejneru na odložené šatstvo, a nesmálo se na něj ani později, když si našel práci a zabydlel se s kamarádem z dětského domova ve špinavé špeluňce. Poznal strach, bídu, nemoc i předsudky, a právě v minulosti stejně pestré jako jeho jméno spočívají mnohé odpovědi. Když ji kousek po smutném kousku odhaluje obhájkyni Smitě Šáhové, jež ho má uchránit před vězením, zvolna vychází najevo, jak může obyčejný kluk, který nemá tušení, kolik planet má sluneční soustava, s jistotou vědět, že nejmenší z nich se jmenuje Pluto..."

čerpáno z: www.knihy.abz.cz

Ester

Moje literární resty a jiné pochoutky...

4. února 2010 v 15:28 | Ester |  Co jsem "právě" dočetla...
Takže doplňuju, je to hromádka knížek, kterou jsem dočetla od loňského léta doposud. A to jsem určitě na něco zapomněla... Propříště slibuju, že to nebudu flákat a budu dávat knížky průběžně...

Robert Fulghum - Třetí přání (všechny 3 díly)
První díl mám doma určitě pět let, další dva hned, co vyšly. Jenže pořád nějak nebyla chuť, čas,... Ta správná chvíle přišla loni v létě. Čtrnáct dní nám nešel net. Dala jsem je všechny:-). Nejvíc se mi líbila jednička. A konec jsem oplakala - jak v pokročilém stádiu těhotenství taky jinak... Aleko, Alice a Kréta mi přirostli k srdci. Kréta o to víc, že jsme tam dvakrát po sobě trávili dovolenou.


Betty MacDonald - Co život dal a vzal (tři části - Co život dal a vzal, Morová rána, Kdokoliv může dělat cokoliv)
Betty MacDonald - Vejce a já
Dvě knížky, co jsem sebrala mamce z knihovny. Poprvé jsem je četla, když mi bylo asi dvanáct. Pak v průběhu let ještě několikrát. Jsou to jedny z mála knížek, které stárnou jako víno. Postupem času a získáváním vlastních životních zkušeností, jako bych v nich nacházela další a další věci, které tam doposud nebyly.
Úžasné knížky, které mě vždycky nabijí optimismem a vírou v to lepší v nás.
Přečteno taky v době vynucené internetové pauzy...

Paolo Coelho - Čarodějka Portobella
Paolo Coelho - Vítěz je sám
Přečetla jsem, ale u první už netuším o čem byla (mám pocit, že by mi ji Krotitelka draků měla vrátit), druhou jsem dostala k Vánocům a popisovala umělý svět celebrit na filmovém festivalu v Cannes, okořeněno mravoličným kázáním a několika vraždami "ve jménu lásky"...


Michal Viewegh - Povídky o lásce
Další vánoční dárek. Některé povídky už jsem znala z novin nebo z netu, některé byly slabší, ale je to jedno, protože i pro tu jednu povídku o umírání otce, má tahle knížka podle mě smysl.

Harvey Karp - Nejšťastnější miminko pod sluncem
Koupeno a přečteno z nutnosti v době, kdy jsem nevěděla, kde se vypíná moje vřeštící mimino. Typická americká příručka na všechno, ale .... u nás pomohla moc. Takže spokojenost.

John Irving - Dokud tě nenajdu
Román se vším všudy o cca osmistech stránkách. Koupila jsem si ho do porodnice, kde jsem přečetla několikrát první tři strany, abych ho odložila a vrátila se k němu o několik měsíců později. Líbil se mi moc. Prostě miluju bichle:-))).

"Podle své matky byl Jack Burns herec, dřív než se hercem stal, ovšem Jack si z dětství nejživěji pamatuje okamžiky, kdy cítil, že se musí chytit matky za ruku. Tehdy nic nehrál." Tak začíná jedenáctý román Johna Irvinga Dokud tě nenajdu - životní příběh herce Jacka Burnse. Jeho matka je torontská tatérka, otec se nechává vášnivě rád tetovat. Když jsou chlapci čtyři roky, putují spolu po přístavech Severního moře a pokoušejí se otce vypátrat - zdá se však, že před nimi úspěšně uniká.
Jack začíná v Kanadě chodit do dívčí školy, kterou mohou navštěvovat i malí chlapci. Ocitá se tak v "moři dívek", kde se rychle rozvíjí jeho sexualita a o něco později se ve vztazích se staršími ženami utváří také jeho osobnost, výrazně determinovaná sexem. Na vysoké rozvíjí jednak svou tělesnou zdatnost v posilovnách, jednak hraje studentské divadlo; vyniká v ženských rolích. Zažívá strmou kariéru, slaví umělecké úspěchy, je bohatý a obletovaný krásnými ženami. Smrt matky změní jeho pohled na život: zjistí, že celý příběh o hledání otce je ve skutečnosti jiný. Otec před nimi neprchal, naopak se zoufale snažil synovi přiblížit. Jackovo setkání s ním v sanatoriu pro duševně choré ve Švýcarsku je navzdory okolnostem srdečné a překvapivé: otec má dokonalý přehled o jeho životě, zná jeho filmy, vlastní spoustu fotografií a plakátů... Jack Burns, který celý život jen hrál, konečně začíná autenticky žít.
Irving srší nápady a opájí sebe i čtenáře divokou fabulací, neobvyklými motivy a náhlými imaginativními obraty. Vyvolává překvapení a smích. Ať již jde o tatéry, lékaře či muzikanty, prostitutky, zápasníky, hollywoodské filmaře, román je plný věrohodných postav, které se pohybují v realistických prostředích a situacích. Autor nezapomíná: i drobné motivy zaznívají znovu a rezonují v nečekaných souvislostech s překvapivým účinkem. Přestože je román plný melancholie, smutku a zklamání, vyvěrá z něho i robustní životní síla. Dokud tě nenajdu je jedno z těch literárních děl, která by člověk navzdory jejich rozsahu nejraději přečetl naráz.

převzato z: www.Daemon.cz

Josef Formánek - Prsatý muž a zloděj příběhů
Přečteno, zapomenuto... Vím, že tam šlo o šamany a lidské vztahy, taky o AIDS...

Kromě toho jsem četla Felixovi např.: Astrid Lindgrenová - Děti z Bullerbynu, Ronja, dcera loupežníka, Lewis - Letopisy Narnie (první tři díly), Betty MacDonald - Paní Láryfáry,...

A na víc si momentálně nevzpomenu.
Ester

Chlapečkovi - Markéta Hrdoušková

3. února 2010 v 13:07 | Ester |  občasník:-)))
Tohle jsem "objevila" na jednom z blogů, kam chodím pravidelně nakukovat.
Moc se mi to líbí.

Chlapečkovi...

Rozhodně nejsem básník. Ale někdy (velice zřídka) mě napadají slova, která se sama řadí do veršů. Nejčastěji, když koukám do dětských postýlek.


Maminko, kde jsem se tu vzal?
Můj malý, to se zázrak stal.
Co je to zázrak? Na začátku touha,
pak čekání...ta doba zdá se dlouhá.
Na konci chvíle bolesti,
než život cestu si proklestí.

Mámo a co mě tady čeká?
Můj milý, život je jak řeka.
Někdy je klidná, jindy dravá
a člověk vždycky nevyhrává.

Kdyby se tvoje loďka malá
někdy v té řece sama bála,
voda moc prudká pro ni byla,
hrozilo, že by se potopila,
tak připluj ke mně bez řečí.
Já jsem tvůj přístav. Bezpečí.


Markéta Hrdoušková
(blog Mongolské střípky - oblíbené stránky)

Jan Skácel - Prosby

2. února 2010 v 18:18 | Ester |  občasník:-)))
Kdo mě zná, ví, že tohle je moje srdeční záležitost.
Teď jsem ji vyhrabala, zase po letech...
Tak ať se vám líbí.
Hezký večer.
Ester

Jan Skácel - Prosby

Z pěstiček zaťatých
a nevíš, jestli smíš
dříve než usneš
maličko poprosíš

aby neplakaly sovy
a nebyl dětský žal
aby klíč nezamykal
ale otvíral

a bylo odemčeno
až začnou chodit sny
aby mohly dovnitř
a zase odešly

Z pěstiček zaťatých
a nevíš, jestli smíš
dříve než usneš
o všechno poprosíš.

Úplněk ...

1. února 2010 v 10:32 | Ester |  občasník:-)))
Úplněk je jedna z fází Měsíce, kdy je Sluncem osvětlená celá polokoule přivrácená k Zemi.
V úplňku je Měsíc na opačné straně od Země než Slunce, což nastává v době, kdy nový měsíc má stáří 14,8 dne. Měsíční disk je tak pro pozorovatele ze Země plně osvícen a Měsíc vypadá na obloze jako bílé jasné kolo.
Úplněk je jediná měsíční fáze, ze které lze někdy pozorovat zatmění Měsíce. Protože ale oběžná dráha Měsíce kolem Země je skloněná proti oběžné dráze Země kolem Slunce, většinou Měsíc probíhá nad nebo pod zemským stínem. Proto se zatmění Měsíce nevyskytuje při každém úplňku.
Úplňkový Měsíc obyčejně vychází hned po západu Slunce a výrazně osvětluje noční krajinu i oblohu. Při úplňku je výrazně snížena možnost sledování hvězd a jiných nebeských objektů, neboť odražené světlo Měsíce přezáří světlo většiny hvězd.
Úplněk je považován za nejmagičtější fázi měsíce. Lykantropové se obvykle právě o úplňku mění do zvířecí podoby, magické rituály je často nutné provést právě za úplňku. O úplňku je prý víc sebevražd a zranění - ovšem statisticky to zatím prokázáno nebylo.
(Wikipedie)

A tady je jeden můj pokus.

Hezký den.
Ester