Říjen 2009

Kde lišky dávají dobrou noc...

15. října 2009 v 13:42 | Ester |  občasník:-)))
Tady žiju.
Tohle všechno můžu - když chci - vidět cestou pro Felixe do školky. Druhá varianta je pěkně po chodníku přes náves. Ale tam nejsou takovéhle "rozhledy"...
Tohle všechno mám pět minut od domova.
Skoro si závidím:-))).

Ester

Princezna "zachumlánek"...

13. října 2009 v 19:47 | Ester |  občasník:-)))
Tak to je ona.
Naše nejmenší.

Už?

13. října 2009 v 19:45 | Ester |  občasník:-)))
Každý rok si zapisuju, kdy napadl první sníh. Jak malý dítě, fakt. Jenže on napadl už dneska. Trošku brzy, ne? Ve tři jsem sbalila kočár, natáhla nepromokavou bundu a vyrazila pro Felixe do školky. Když jsem tam došla, neměl ze mě radost. "Mamíííí, jdeš moc brzy. My jsme si ještě nedohráli....". Tak jsem se ho jala motivovat nádhernou chumelenicí venku, kterou prostě nemůže promeškat. Chytil se. Měl radost. Šílenou. Mně narozdíl od něj byla zima. Taky šílená... Chytla nás ta největší fujavice, co mohla. Než jsme došli domů, svítilo sluníčko a Felix nadával, že už nesněží... Ale první koulovačku máme za sebou...
Hezký PODZIM všem.
Ester

Říjen

12. října 2009 v 11:51 | Ester |  občasník:-)))
Tyhle fotky jsou týden staré. Svítilo sluníčko, byli jsme s Felixem venku jen v tričku. Listí šustilo pod nohama a bylo tak hezky zlatožlutě...
Když se dneska podívám z okna (ven vybíhám jen v krajní nouzi - tj. pohoupat kočár) všude se válí šedivé mraky, přes které se neprodere sluneční paprsek ani omylem. Začátek šumavského podzimu. A bude hůř...

Ester

Podzimní...

5. října 2009 v 11:54 | Ester |  občasník:-)))
Karel Plíhal - Podzimní

Podzimní obloha dala se do gala,
večerní vánek se do vlasů vplétá,
a po tý obloze na křídle rogala
s tím vánkem ve vlasech Markéta létá.

Nebe je modrý jako mý džíny,
tak jsme si zpívali s klukama zamlada,
zmizely smutky a podzimní splíny,
prostě to všechno, co Markéta nerada.

Vysoko na nebe, hluboko do polí
Markéta létá a přitom si zpívá,
co oči nevidí, to srdce nebolí,
je totiž podzim a brzo se stmívá.

Zmizely splíny a přívaly pláče
a s nima ty protivný přízraky z minula,
připravte obvazy, dlahy a fáče,
kdyby se náhodou se zemí minula.

Podzimní obloha dala se do gala,
večerní vánek se do vlasů vplétá,
a po tý obloze na křídle rogala
s tím vánkem ve vlasech Markéta létá.

Nebe je modrý jako mý džíny,
tak jsme si zpívali s klukama zamlada,
zmizely smutky a podzimní splíny,
prostě to všechno, co Markéta nerada.

Vysoko na nebe, hluboko do polí
Markéta létá a přitom si zpívá,
co oči nevidí, to srdce nebolí,
je totiž podzim a brzo se stmívá.

Zmizely splíny a přívaly pláče
a s nima ty protivný přízraky z minula,
připravte obvazy, dlahy a fáče,
kdyby se náhodou se zemí minula.

Podzimní obloha dala se do gala,
večerní vánek se do vlasů vplétá,
podzimní obloha dala se do gala,
večerní vánek se do vlasů vplétá.

Podzimní obloha dala se do gala,
večerní vánek se do vlasů vplétá,
podzimní obloha dala se do gala,
večerní vánek se do vlasů vplétá.