Duben 2009

Třešeň...

26. dubna 2009 v 20:48 | Ester |  občasník:-)))
Tuhle třešeň sázel před několika lety můj táta. Loni nebyly včely, takže ani třešně. Uvidíme, jak se to vyvine, nicméně včelaři straší tím, že jak všechno vykvetlo najednou, včely sice jsou, ale nestíhají, takže prý zase nebude nic...
Tak alespoň takhle:

Ester

Magnolie podruhé...

26. dubna 2009 v 20:37 | Ester |  občasník:-)))
Za pár dnů bude po všem. Ale teď je krásná, nemyslíte?
Ester

Vlakem...

26. dubna 2009 v 9:29 | Ester |  občasník:-)))

Ve čtvrtek jsem měla dopoledne nějaké vyřizování v okresním městě a zpátky jsem se vracela vlakem. Klasická šumavská střela mívá kolem poledne jen jeden vagon, moc lidí v tuhle dobu nejezdí. Sedím, vybaluju Reflex, zády ke mně paní "asibabička" s tak dvouletým chlapečkem. Na peronu stojí maminka toho dítěte, mává do vlaku. Do odjezdu zbývá tak osm minut. Najednou chlapečkovi došlo, že máma chybí. Nejdřív přišlo pár slziček, pak naštvanost a bezmoc začala nabývat na intenzitě. Klučina pořád volal mámu (ta venku začala silně nervoznět), do toho škytal, zajíkal se... Asi jsem přecitlivělá, ale dělalo se mi fyzicky špatně. Tohle je totiž přesně ta situace, kterou jsem s Felixem nikdy nezvládala. Pokud to nebylo nevyhnutelně nutné (jeden případ ze sta), nikdy jsem ho téhle bolesti z odloučení nevystavovala. Prostě to byla jedna věc, kterou jsem nedokázala udělat, radši jsem všechno zrušila a zůstala s ním. "Asibabička" chlapečkovi domlouvala, uklidňovala ho, "vyhrožovala" stylem .... "přijde pan průvodčí a bude se na tebe zlobit"... Kluk řval dál. Maminka venku nevydržela a po anglicku zmizela. Posunovala jsem očima ručičky hodinek, aby se už ten zatracenej vlak hnul. "Asibabička" zrovna argumentovala "...počkej, až se rozjedeme, uvidíš domečky, stromy, kytičky...". Klučík řval jako tur. Pak se vlak rozjel. A stal se zázrak. Z nešťastného, ztraceného dítěte, se stal usměvavý chlapeček, který se koukal, jak nám to za oknem všechno hezky ubíhá, a k tomu kousal chleba...
Vzpomněla jsem si na mojí mamku. Když nebylo zbytí a stalo se, že jsem od Felixe musela odejít a on ječel a hysterčil, vždycky mi tvrdila, že jakmile se za mnou zavřou dveře, je klid. Nevím, nakolik to byla pravda a nakolik mě chtěla uklidnit, ale dneska jsem viděla, že to tak asi bude... Nicméně mě tahle situace dostala natolik, že jí ještě o několik dní později nemůžu pustit z hlavy...
Ester
fotka z: mediafax.cz

Magnolie poprvé...

20. dubna 2009 v 7:56 | Ester |  občasník:-)))
Když jsme se do našeho domu před lety přistěhovali (což bylo v lednu), patřila k němu i osázená skalka. To první jaro jsem pořád čekala, co kde vyleze, pukne nebo rozkvete. Magnolie patřila k největším překvapením. Dnes už vím, že když se ostříhají špičky, další rok nepokvete. Když totéž udělají místo nůžek zhruba v únoru vrabci, nepokvete taky... Loni zbyly po vrabčím náletu asi tři květy. Letos jaro vrabčáky předběhlo. A takhle to vypadá:


Mně se teda líbí moc.
Ester

Šnekárium:-)

20. dubna 2009 v 7:42 | Ester |  občasník:-)))
Felix by chtěl zvířátko. Nejradši morče, protože se mu líbí, jak ho jeho sestřenice vozí v krabici od bot... Já nechci zvířátko. Můj muž myslím taky ne. Máme jednoho maxipsa, přespávajícího doma a co nejdřív přibudou na naši velkou zahradu vzdálenou pět minut autem od domu dvě malá jehňata. Maxipes Felixe moc nebere, bral by radši psa menšího vzrůstu. Na ovečky se těší. Ale i zahrádka u domu poskytuje nebývalé možnosti:-))). Jako malá jsem měla na zahradě krabici a v ní šneky. Navrch síto, aby neutekli. Nosila jsem jim trávu a se stejně postiženou kamarádkou a sestrou jsme pořádaly šnečí závody. Jakmile bylo po dešti, vyrazily jsme do parku, k pomníku nebo k řece na lov. Když šneci utekli, což se stalo často, nesbíraly jsme jiné. Ať žijou vzpomínky na dětství, které se teď sakramentsky hodí...




Ester

Růženka...

19. dubna 2009 v 21:29 | Ester |  občasník:-)))
"Dá-li pánbůh zdraví"..., přesně tak to říkávala manželova maminka, a pak většinou dodala, co že nás to čeká, nenastane-li nějaká katastrofa. Používala to spojení často. (V téhle souvislosti mě teď napadá ještě jedno její úsloví "je to důvodný"... to bylo ve smyslu něčeho, z čeho jde trošku strach. Jakože venku za bouřky třeba... ).
Ale to jsem odbočila. Manželova maminka byla moc fajn. Pro mě nikdy nebyla typická tchýně, spíš něco mezi chápavou přítelkyní a babičkou (byla o třicet let starší). Já jako snacha jsem jí určitě musela připadat jako z jiné planety. Mladá, po škole, lehce feministka, zakládající si na své samostatnosti. Neuměla jsem vařit, chtěla jsem dál studovat a nechtěla jsem děti. Tedy ne hned. Zkrátka nic, co by asi maminky pro svoje syny náruživě hledaly:-))). Nicmémě mě adoptovala, zvykla si na mě a myslím, že jí stačilo, že je se mnou její syn šťastný. Kéž bych jednou dokázala tohle i já.
Odešla koncem srpna, budou to tři roky. Ještě teď, když to píšu, tak brečím, i když běžně už na ni vzpomínám jen s úsměvem.
Letos koncem srpna by ale měl někdo přijít. Ten někdo bude holčička a věřím, že by z ní babička měla velkou radost, stejně jako z Felixe, který byl první.
Růženko, těšíme se na tebe. "Dá-li pánbůh zdraví"...
Ester

Na Zvíkově ...

19. dubna 2009 v 21:10 | Ester |  občasník:-)))
Dost bylo opěvování jara, takže hurá na výlet. Hrad Zvíkov leží na soutoku Vltavy a Otavy a je pravda, že právě blízkost dvou velkých řek, dává hradu a okolí zvláštní nádech. Dnešek se opravdu povedl. Počasí akorát, žádné davy lidí, žádný průšvih ani karambol. Přesně takový den, který je třeba schovat do kapsy pro horší chvíle...
Takže jako ochutnávka pár momentek, i když jsem fotila jako o život:-))). Ester





Jarně - velikonoční

11. dubna 2009 v 20:39 | Ester |  občasník:-)))
Je krásně. Teploměr šplhá nad dvacítku, tohle je pro mě ideální počasí. Ani míň, ani víc. Prostě je hezky a návrat do bund jako vyhlídka na květen nic moc... Ale třeba to vydrží:-))).

Ester

Telegraficky ... aneb čas letí...

5. dubna 2009 v 21:34 | Ester |  občasník:-)))
Neštovice vystřídala okna. Konkrétně jejich výměna. Aby toho nebylo málo, muž se rozhodl, že při té příležitosti vymalujeme. Aby toho pořád nebylo málo, začala jsem krvácet a dostala na pár dní klidový režim. Tak jsem v rámci toho speciálního režimu uklízela čtrnáct dní to, co bych jindy měla za dva dny hotové. Ale co, binec neuteče:-))).
Je úžasné mít syna. Jsem z něj čím dál víc naměkko. Miluju jeho kukuč a rádoby vtipný a silácký řeči. Je neskutečně výmluvnej. A milej. Vytočit mě dokáže během několika vteřin. A usmířit taky. Můj malý, velký muž. Muž mého života. Jsem zvědavá, jestli nám do party přibude ještě jeden, nebo to opravdu bude ta tatínkem očekáváná holčička:-))). Mimochodem - kytky dostávaj rády asi všechny ženský. Co na tom, že tomuhle gentlemanovi budou teprve čtyři?
Po týdnu ve školce zůstal Felix doma pro změnu s hnusnou rýmou. Ale začalo být hezky, tak jsme se vydali dýchat do lesa:-))). Nějak jsem byla navnaděná kytičkama ze zahrádek, ale na louce jsem ulovila jednu jedinou. Tuhle:
Zato stromy a keře se činí.
A na závěr dnešního telegrafu jedno panoráma... To krásné vzdadu je Šumava.
Hezký večer všem.
Ester