Někdy…

19. října 2008 v 19:57 | Ester |  Esterčina pavučina

Někdy…

Neděle 28. 9. 2008

Někdy je prostě něco jinak.

Jinak než má, nebo by mělo být. A někdo s tím nepočítá.

Ten někdo je žena. Budoucí máma. Čeká svoje druhé dítě a nebaví ji ležet v nemocnici. Chtěla by být doma, mezi svými blízkými. Ale lékaři jsou autorita, je třeba je poslouchat.
Děťátko se stejně narodí o měsíc dřív. Je to krásný kluk, všichni jsou šťastní. Starší bráška stojí u postýlky a nechce ho nikomu ani ukázat. Je to přece "jeho" brácha.

A mrně nepije. Od mámy mu to nejde, nepřibírá, spíš naopak. Trápí se s mámou oba. Nakonec to vyřeší a jdou konečně domů.

Rodiče si mají zavolat na výsledky nějakých testů, co lékaři dělali. Volá máma. A nerozumí, nechápe. Co jí to vlastně ten doktor říkal? Že zdravý chlapeček, kterého si vezli domů je postižený?

A co je to vlastně Downův syndrom?

Někdy se prostě něco nepovede.

Někdy se něco pokazí.

Někdy přeskočí kolečko v hodinách.

Někde se prostě stala chyba.

A nikdo za to nemůže…

Pak je všechno na nic. Máma neví, co je lepší. Nebo co je horší. Táta taky ne. Někdo se snaží pomoct. Někomu se to příliš nedaří. Nic se teď nedaří. Chlapeček zůstává v kojeneckém ústavu.
Už druhý den se mámě stýská. I tátovi se stýská. Brácha hledá svého brášku.
Máma je doma a nikam nevychází. Nemůže. Snad někdy…

Týden bojují sami se sebou. S představami, sny, touhami, které se nikdy nenaplní. S bu­doucností, kterou si nikdo z nich neumí představit. Zkusí to. Musí to zkusit.

Někdo může mít narozeniny i dvakrát za rok. Hodně štěstí, zlatíčko. Jsi jiný, ale jsi náš.
Nikdo z nás si nemůže být ničím jistý. Musíme doufat. A věřit, že nás realita nesrazí na kolena. A když srazí, že se zvedneme a přijmeme ji jako výzvu.

Někdy je prostě něco jinak.

Ale … znamená "jinak" špatně?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama