Říjen 2008

DEN Č. 15. - 31.10.2008

31. října 2008 v 17:38 | Ester |  Projekt 365
My camera is broken... Mám Canon Powershot A 85, žádný profi zázrak, ale na moje běžné focení stačí. Kupovala jsem si ho před vánoci, když jsem čekala Felixe. Takže s ním téměř denně manipuluju skoro přesně čtyři roky. Uvidíme, jestli půjde spravit. Zatím mi nezbývá nic jiného, než fotit mobilem.
Omluvte, prosím, zhoršenou kvalitu:-))).

PS - Včera se mi muž ptal, jestli chci k vánocům zrcadlovku:-))), je skvělej, protože když vidí, že mě focení baví, předpokládá, že potřebuju lepší vybavení... Řekla jsem mu, že mi ten můj starý stačí. No není to n á h o d a ?

A k dnešnímu tématu: Mám ráda zásoby...

DEN Č. 14. - 30.10.2008

30. října 2008 v 16:58 | Ester |  Projekt 365
Po školce jsme nesli s Felixem košíček na hřbitov. A odtud bude i dnešní fotka.



DEN Č. 13 - 29.10.2008

29. října 2008 v 18:40 | Ester |  Projekt 365
Malý, velký muž... "Komboj" v akci:-)))

DEN Č. 12 - 28.10.2008

28. října 2008 v 17:32 | Ester |  Projekt 365
Prší a hvězdy na plakátech blednou,
zpívám si spolu s reprobednou,
jak ta láska deštěm voní,
stejně voněla i loni, zkrátka

Prší a soused chodí sadem s konví,
každej se diví, jenom on ví,
proč místo toho kropení
si nezaleze k topení
a nepřečte si McBaina,
proč vozí mouku do mlejna.

Prší a soused venku prádlo věší,
práce ho, jak je vidět, těší,
ač promáčen je na nitku, tak na co volat sanitku,
stejně na čísle blázince je věčně někdo na lince.
Prší...

(Karel Plíhal)

DEN Č. 11 - 27.10.2008

27. října 2008 v 19:26 | Ester |  Projekt 365
I tentokrát to bude svítání...

DEN Č. 10 - 26.10.2008

26. října 2008 v 15:24 | Ester |  Projekt 365

V noci na dnešek se měnil čas. Ve Felixově hlavě se neměnilo nic, takže jsme strašili od pěti. Tak jsem se to snažila nepromarnit:-))). Nad Šumavou svítá...

DEN Č. 9 - 25.10.2008

25. října 2008 v 19:21 | Ester |  Projekt 365
Dnešek byl ve znamení opětovného pečení buchet (chystali jsme se odpoledne na návštěvu na Slaník, tak se hodily...). Všechno šlo jako po másle, rychleji než minule. Když jsem chtěla tvořit tvarohovou náplň, zjistila jsem, že tvaroh je ... no prostě blééé. Tak jsem v osm ráno sedla na kolo, do kapsy u bundy strčila stovku a mastila do krámu. Stojím u pokladny, platím a peníze nikde. Udělala jsem v Jednotě sekeru za 42,- a nechápala, kde jsem to kilo mohla doma položit. Jedu zpátky a koukám, moje stovka leží na silnici:-))). Vítr v kapse:-))).

Ale výsledek zase stál za to. Příště zkusím ze stejného těsta uděla vánočku jako generálku na štědrý den. A pak už přestanu s fotkama buchet...

Dobrou chuť.


























A přidám ještě jednu fotku z dneška. Tahle orchidej mi dělá radost už strašně dlouho. Dostala jsem ji koncem ledna t.r. Kvetla asi tři měsíce. Pak si dala pauzu a od léta kvete zase. Tak ať jí to dlouho vydrží:-))).

DEN Č. 8 - 24.10.2008

24. října 2008 v 18:26 | Ester |  Projekt 365



V šest hodin ráno bylo venku mínus čtyři. Je to hodně nebo málo? Jak pro koho. Každopádně mě to donutilo jít lovit s foťákem do jinovatky. Byla mi zima...

Jinak je to rybíz:-)))

John Irving - Modlitba za Owena Meanyho

24. října 2008 v 7:38 | Ester |  Co jsem "právě" dočetla...
Na tuhle knížku jsem dostala tip v jedné diskusi na netu. Kdysi dávno na střední jsem četla Svět podle Garpa a ve své době se mi moc líbil. Pak jsem přelouskala kde co, ale k Irvingovi se nikdy nevrátila. Takže pokus č. dva naprosto předčil mé očekávání. Jsem racionalista, moc nechápu věci mezi nebem a zemí, takže knížky s touhle tématikou cíleně nevyhledávám. Stejně tak bych asi prvoplánovitě nesáhla po příběhu o dětství a dospívání dvou kluků na malém městě, přičemž hlavní hrdina je - no prostě zvláštní.
Mám ráda tlusté knihy a to tahle o šesti stech stranách určitě je. Začala jsem číst ve vlaku, v buse, v čekárně u zubaře (nikdy se mi tři hodiny líp nečekalo), doma jsem omezila internet... Ve finále jsem si to dávkovala, protože jsem ještě nechtěla dojít až na konec. Na konec, který je tušený od začátku.

Na Owena se prostě nedá zapomenout...



... Když vám nečekaně zemře osoba blízká a drahá, neztratíte ji najednou, ztrácíte ji postupně a dlouho - jak plyne čas, přestanou jí docházet dopisy, z polštářů vyvane její vůně a nakonec se vytratí i z jejích šatů ve skříni a prádelníku. Stále přibývá částí, které z ní postrádáte. A najednou přijde den, kdy zvlášť silně pocítíte, že vám nějaká určitá část chybí, a tehdy si uvědomíte, že je pryč, navždycky- a pak zas přijde další den a další určitá chybějící část...

Hodnocení: *****

Podzimní nokturno...

23. října 2008 v 21:19 | Ester |  Esterčina pavučina

Podzimní nokturno…

Sobota 4. 10. 2008


Dnes pro mě začal podzim.


Ale předbíhám. V půlce září jsme se vrátili ze sluncem spálené (ale přenádherné) Kréty. Po přistání v Praze kapitán hlásil teplotu něco kolem osmi stupňů. Celé letadlo zachvátil hysterický smích. Ale mělo být hůř… Šumava je krásná, ale nemilosrdná. U nás už bylo na nule:-))).
Celý následující den mi byla strašná zima. Střídala jsem horký grog a pobyt u rozpálených kamen. Večer jsem z toho byla totálně grogy…

Na dalších čtrnáct dní se sluníčko schovalo. Zataženo, déšť, vítr, zataženo, zataženo, vítr. Felix dostal rýmu. Začal znovu chodit do školky (poznámka pro zasvěcené - zatím to jde dobře - "ťukám"…), já do práce. Po práci domů, honem schovat, do tepla. Zahradou jsem vždycky jenom proběhla.

A dneska konečně začal podzim. Ten podzim, co mám ráda. Červený, rudý, tmavě fialový, zlatý až do hněda. Miluju tuhle kombinaci barev. Vzali jsme s Felixem košík a vyrazili na šípky. A taky na trnky.

Padaly listy. Vítr je bral stromům a Felix mi říkal, že jsou to vlaštovky, co se chystají odletět. Prošli jsme Dolní loukou, zastavili se u krmelce a nechali tam natrhaná jablíčka. Na Horní louce jsme si hráli na jeleny. Vlezli jsme do lesa a vyšplhali se na posed. Dvířka nešla otevřít. Dívali jsme se na traktor, jak orá pole. Vyprávěli jsme si o tom, že na podzim se všechno chystá k odpočinku. Došli jsme k řece. Naše letní stavby nenávratně vzala voda. Všechny ty rybníčky, bazény, věže a studny. U řeky jsme v létě trávili hodně času. Voda v naší řece je dvojí. Černá, trošku strašidelná, tam, kam sahá stín stromů a kam se nedostanou sluneční paprsky. Zlatá tam, kde se ve vodě odráží slunce. Dneska byla jenom černá. Zatáhlo se a začalo poprchávat.

Byl čas jít domů.


Na křídlech podzimu
zamávám všem.
Slábnoucí paprsky
pohladí zem.
Ahoj a vraťte se
na nitkách poutníčků.
Někdy si vzpomeňte
na malou chviličku.
Na to, jak vypadá slunečné nebe
na to, že u nás už pořádně zebe.
Ahoj, a vraťte se
poslové jara.
Doufám, že příští rok,
nebudu stará…

Hezký večer.
Ester

DEN Č. 7 - 23.10.2008

23. října 2008 v 19:24 | Ester |  Projekt 365
Ráno pršelo. Vypadalo to na smutný, ušmouraný den. Ale odpoledne se povedlo. Sice ostrý, studený vítr, ale krásně. Mám ráda mraky. A taky nebe. Tak tady to je (a mmch. tohle vidím, když vyjdu ze dveří...):



DEN Č. 6 - 22.10.2008

22. října 2008 v 16:36 | Ester |  Projekt 365
Ve středu to bude pro změnu jedna pracovní. Přejímka zboží:-)))

DEN Č. 5 - 21.10.2008

21. října 2008 v 18:38 | Ester |  Projekt 365
Tak dneska nemám moc z čeho vybírat:-))). Bylo krásně a přišli jsme s Felixem domů po školce skoro v šest. Chvíli jsme ještě seděli s Lenkou a spol. v pergole, takových dní už asi moc nebude... A doma rychle pohrát, kouknout na pohádku a za chvilku do peřin...


DEN Č. 4 - 20.10.2008

20. října 2008 v 20:38 | Ester |  Projekt 365
Hezké datum, že?

Schválně jsem šla s Felixem ze školky oklikou, abych nalovila co nejúžasnější podzimní fotky. Počasí bylo super, teplo, sluníčko, všechny ty nádherné barvy se fakt předváděly, co to šlo.

Mám několik opravdu hezkých fotek.

Ale vyhrála tahle:
Protože je jiná.

Někdy…

19. října 2008 v 19:57 | Ester |  Esterčina pavučina

Někdy…

Neděle 28. 9. 2008

Někdy je prostě něco jinak.

Jinak než má, nebo by mělo být. A někdo s tím nepočítá.

Ten někdo je žena. Budoucí máma. Čeká svoje druhé dítě a nebaví ji ležet v nemocnici. Chtěla by být doma, mezi svými blízkými. Ale lékaři jsou autorita, je třeba je poslouchat.
Děťátko se stejně narodí o měsíc dřív. Je to krásný kluk, všichni jsou šťastní. Starší bráška stojí u postýlky a nechce ho nikomu ani ukázat. Je to přece "jeho" brácha.

A mrně nepije. Od mámy mu to nejde, nepřibírá, spíš naopak. Trápí se s mámou oba. Nakonec to vyřeší a jdou konečně domů.

Rodiče si mají zavolat na výsledky nějakých testů, co lékaři dělali. Volá máma. A nerozumí, nechápe. Co jí to vlastně ten doktor říkal? Že zdravý chlapeček, kterého si vezli domů je postižený?

A co je to vlastně Downův syndrom?

Někdy se prostě něco nepovede.

Někdy se něco pokazí.

Někdy přeskočí kolečko v hodinách.

Někde se prostě stala chyba.

A nikdo za to nemůže…

Pak je všechno na nic. Máma neví, co je lepší. Nebo co je horší. Táta taky ne. Někdo se snaží pomoct. Někomu se to příliš nedaří. Nic se teď nedaří. Chlapeček zůstává v kojeneckém ústavu.
Už druhý den se mámě stýská. I tátovi se stýská. Brácha hledá svého brášku.
Máma je doma a nikam nevychází. Nemůže. Snad někdy…

Týden bojují sami se sebou. S představami, sny, touhami, které se nikdy nenaplní. S bu­doucností, kterou si nikdo z nich neumí představit. Zkusí to. Musí to zkusit.

Někdo může mít narozeniny i dvakrát za rok. Hodně štěstí, zlatíčko. Jsi jiný, ale jsi náš.
Nikdo z nás si nemůže být ničím jistý. Musíme doufat. A věřit, že nás realita nesrazí na kolena. A když srazí, že se zvedneme a přijmeme ji jako výzvu.

Někdy je prostě něco jinak.

Ale … znamená "jinak" špatně?

Pozdně letní kytičkový…

19. října 2008 v 19:53 | Ester |  Esterčina pavučina

Pozdně letní kytičkový…

Pátek 22. 8. 2008

Nejsem typicky letní člověk. Před sluneční výhní dávám přednost stínu. Teploměr pyšně ukazující třicítku je pro mě symbolem pekla. Veřejné koupaliště rovněž. Na druhou stranu miluju kytky. Ty šťastné kusy, které přežijí mou zimní péči, vysazuju očima už od půlky dubna. Přízemní mrazíky beru jako svého osobního nepřítele. V duchu si maluju rozvržení truhlíků, přemýšlím, co kam, a kolik to mého, v tomto směru celkem tolerantního muže, bude stát:-))).

Pak přijde den D. Je vysazeno, hotovo, pocit uspokojení a zároveň natěšeného očekávání.

Během června tahám každou rostlinku očima. Pak to konečně pukne. Rostou, sílí, kvetou. A já radostně zalévám, zaštipuju, hnojím, přesazuju (většinou to, co předtím nechtěně ulomím…).

Červenec si vyloženě užívám:-))). Ale letos to mám nastaveno nějak jinak. Chodím po zahradě, mám radost, jak to pěkně kvete a v duchu si říkám: "Tak ještě pár týdnů a budu to muset uklidit, zase bude zima, brzy tma, lezavé mokro, vítr, bláto… Má to vůbec smysl, věnovat tolik energie něčemu, co je za chvíli zase pryč?"

To přirovnání se prostě nabízí. Hodně to připomíná rodičovství. Dny lepší a ne tak dobré.

Houpačku.

Musí to mít smysl.

Protože je to o nás.


Hezký zbytek léta.

Ester

DEN č. 3 - 19.10.2008

19. října 2008 v 17:20 | Ester |  Projekt 365
Dnešní den byl pro mě ve znamení kuchyně. Stála jsem u plotny celé dopoledne. Nekecám. Proč je to zaznamenáníhodná věc? Protože já zase až tak výkonný kuchař nejsem. Ale už pár dní jsem koketovala s tím, že upeču buchty podle Diny z Babycafe. A krom buchet jsem pak plácala ještě oběd - plněné knedlíky a špenát.
Takže - koukněte sami:-))).





O symbolech

18. října 2008 v 21:26 | Ester |  Esterčina pavučina

O symbolech

Středa 18. 6. 2008

Možná na tom není nic divného. Možná je to úplně obyčejná věc, která se děje lidem na potkání. Nevím. Každopádně mně to ještě pořád přijde zvláštní.

Jsem ten typ, co když ho potkáte na ulici, máte dojem, že proplouvá kolem vás a ani nepozdraví. Není to tím, že zdravit neumím nebo nechci, ale jsem myšlenkami bůhví kde:-))), takže vás z devadesáti procent vůbec nezaregistruju. Tím chci říct, že opravdu nepatřím k lidem, kteří se při chůzi cíleně někam dívají. Třeba na zem. Prostě jdu a občas se podívám na zem. Je to divný článek, že? Ale rozuzlení se už blíží.

Jsou to čtyřlístky. Prostě jdu, najednou se zastavím, podívám se zblízka a je tam. Čeká tam na mě. Za posledních několik dní se jich lisuje v knihách asi deset. Nejsem hledač čtyřlístků, jsem intuitivní sběrač. Během chviličky zaostřím a trhám. A tak to mám už několik let.

Tenhle malý symbol pro štěstí chci alespoň takhle, virtuálně poslat všem, kteří by ho zrovna teď potřebovali. Já si třeba najdu zase nějaký další…

Ester

Jedna bezesná…

18. října 2008 v 21:08 | Ester |  Esterčina pavučina

Jedna bezesná…

Úterý 17. 6. 2008


Tak jsem zpátky. Asi nebudu ten správný člověk k pravidelnému zaznamenávání každodenností. Tak se to alespoň telegraficky pokusím napravit.

Celé jaro jsme se doma všichni plácali v nemocech. Postupně jsme si je vesele předávali a když se kruh uzavřel, začal někdo nanovo. Felix je momentálně týden bez rýmy, což je rekord.

V dubnu začal Felix chodit do školky. Jak moc se těšil, tak rychle vystřízlivěl. Nemám sílu nechat svoje dítě brečet, když to není nutné, takže pravidelné školkáčkování se scvrklo do několika dnů, které naši smečku stály celkem slušné psychické vypětí. Prostě to neklaplo. Teď se tam občas objevíme na návštěvu, aby nezapomněl, že školka existuje. Při poslední návštěvě mi celou dobu na pískovišti seděl na klíně. Při té předposlední se mě pro změnu držel za nohu:-))). Od září to zkusíme znovu. Vnitřně se uklidňuju, že tři měsíce, to je vlastně čtvrt roku a to je hodně dlouhá doba. Ale nevím, jestli je možné chtít od potomka superin­trovertních rodičů nějaký zázrak v podo­bě silné touhy po kolektivu a organizaci. Když jsem se Felixe ptala, co všechno mu ve školce vadí, jeho argument byl: "Je tam kravál, mami…". Měl pravdu.

Odpoledne byl Felix u hlídací tety. Je to moje kamarádka z dětství, která se mi ztratila a pak se zase ve správný čas objevila. Felix je v její rodině šťastný. Rozhodl se, že tam bude dnes v noci spát. Zatím nikdy nespal mimo domov. Už přes dva roky spí v noci se mnou. Před chvilkou mi přišla fotka. Moje dítě sladce chrupe v posteli se svou o rok starší kamarádkou. Někdy si s hlídací tetou říkáme, jestli jim to přátelství vydrží. Bylo by to fajn.

Sedím doma a nemůžu se odhodlat jít spát. Muž je na tom podobně. Jsme připraveni v jakoukoliv noční hodinu skočit do auta a jet Felixe zachránit. Snad to nebude třeba… Jsem ráda, že existuje mimo domov místo, kde se Felix cítí bezpečný a kde se mu líbí. A když tu první noc bez nás zvládne, budu na něj pyšná. Horší to bude se mnou:-)))

Ester



Inverze a realita…

18. října 2008 v 21:06 | Ester |  Esterčina pavučina

Inverze a realita…

Pátek 1. 2. 2008

Během jediného dne je možné prožít hodně.

Momentálně mi běží souběžně dva životy. Kromě toho, že s různou mírou úspěšnosti velím naší domácnosti, jsem taky šéfem na částečný úvazek v jedné středně velké firmě. Manžel není jen mým společníkem na životní cestě, ale zároveň partnerem v zaměstnání. Takže co si v práci nadrobíme, to si doma zbaštíme. A naopak.

Letošní leden nezačal dobře. Cítím u lidí ve svém okolí zvýšenou nervozitu. Zima-nezima je dlouhá, sluníčka málo. Emocionální vypětí vánoc dokáže rozhodit i největší tvrďáky. "Reformy" a zdražování jsou tady. A k tomu u každého ještě nějaký osobní problém navíc. V práci se to projevuje sníženou schopností přenést se přes běžné potíže, vznikají zbytečné spory a hádky. Někdy mě to unavuje a vysává. Vlastně to máme s mužem double. Poslední dobou je toho nějak moc. Ale jsme za to placeni. A já ráda zamotávám a rozmotávám. Proto taky ta pavučina:-). Práce mě zatím pořád baví.

Ale mám ještě jeden svět, ve kterém jsem častěji. Mé úkoly a role záleží na Felixově fantazii a ta je bezbřehá. Jsem dinosauří maminkou, pirátskou - kovbojskou - rytířskou ženou. Stavím hrady. Oblékám rytíře do brnění a léčím jim zranění, získaná v boji. Vyrábím harpuny a pomáhám s lovem žraloků. Mluvím, ukazuju, vysvětluju. Přemlouvám, vyhrožuju, … pak následuje Felixův komentář a moje kapitulace. Směju se. Kreslím, stříhám, lepím, vyrábím. Oblékám, svlékám, pomáhám obouvat bačkory. Čtu, vyprávím, čtu, vyprávím… a tak pořád dokola. Asistuju při průzkumech okolí. Často jsem překvapená. Často jsem unavená. Když Felix usne, tak v ten první moment, kdy se ujistím, že už opravdu spí, jsem ráda, že pro dnešek už nemusím absolvovat žádnou aktivitu z výše uvedených. Ale jedno vím naprostě jistě. V téhle části mé reality zamračeno opravdu není…

Přeju vám hodně sluníčka a žádné mraky.

Hezký večer.
Ester