28. srpna 2009 v 20:27 | Ester
|
občasník:-)))
Každý, kdo to myslí s výstupem na vrchol vážně, se musí dlouho dopředu a pečlivě připravovat. I když zrovna teď mě napadlo, jestli taky existují horolezci, kteří si prostě řeknou jdu, dám to, a vyjde to. Nevím.
Jak už jsem někde řekla, jsem plánovací typ. Mám ráda ve věcech jasno, oproti tomu nemám ráda neplánovaná překvapení. Myslím, že jakožto pětatřicetiletá, inteligentní ženská se znám, jsem schopná předvídat své reakce a hlavně, dokážu za sebe rozhodovat sama.
Na ten můj vrchol vedly ze základního tábora dvě cesty.
Nikam jsem nelezla, jen jsem měla porodit své druhé dítě...
Pocity z prvního porodu ani po téměř pěti letech nedokážu přesně identifikovat. Felix byl v poloze koncem pánevním a jednalo se sice o porod spontánní (v tom smyslu, že spontánně začal), nicméně celý v režii lékařů a na oxytocynovém koktejlu. Byla jsem vystrašená, vystresovaná a vyčerpaná. Felix to zvládnul narozdíl ode mě na jedničku, já jsem se dávala dohromady fyzicky minimálně měsíc, psychicky téměř půl roku. Hormony se spikly proti mně, o žádném dítěti už jsem nechtěla ani slyšet. Vydrželo mi to tři roky.
To, že je holčička v mém břiše i tentokrát obráceně, jsem se dozvěděla zhruba ve třicátém druhém týdnu těhotenství. Věděla jsem, že se neotočí. Prostě věděla. A taky jsem věděla, že druhý takový "spontánní" porod už nedám.
A tak jsem se začala připravovat.
Internet je v tomhle směru k nezaplacení a tak jsem strávila několik probdělých nocí nad tématem polohy koncem pánevním, postupech při vedení porodu, nad tím, co obnáší císařský řez, prostě jsem se připravila, jako kdybych měla jít na zkoušku.
Měla jsem štěstí, protože jsem ve vybrané porodnici narazila na několik lékařů v mém věku, kteří mi nic nerozmlouvali, brali mě jako partnera, a tak mi celou situaci neskutečně usnadnili.
Způsob vedení porodu byl jasný - bude to plánovaný císařský řez.
Nastala etapa konkrétních příprav - na co se mám zaměřit, co koupit, co můžu čekat? Moc mi pomohly konkrétní připomínky holek, které tohle už měly za sebou. Poznámky typu - vezmi si Nutridrink, nedají ti jíst a budeš mít hlad...., snaž se vstát, jen co to půjde, zabojuj..., vyhráno budeš mít, až začnou odcházet větry:-))),... kašlání bolí..., ... nestyď se říct si o injekci na bolest, nedělej hrdinu..., .... byly opravdu na místě.
Byla jsem rozhodnutá, že si nechám dát jen svodnou - spinální anestezii. Nakonec jsem se na místě rozhodla jinak. Když jsem ležela už připravená před operačním sálem začaly se nade mnou snášet moje noční můry, začaly pracovat mí úhlavní nepřátelé - hormony a začala jsem mít strach. Anesteziolog mi doporučil celkovou narkozu s tím, že se vzbudím přesně za 45 minut a miminko mi hned přinesou. Přesně tak to bylo, vzbudila jsem se, když mě přendavali ze stolu na postel a holčičku mi hned sestřičky ukázaly i s povídáním, jak je na tom.
První den a noc jsem jen ležela, Rozárku mi ale sestřička dávala, kdy jsem si řekla. V noci byla na novorozeneckém pokoji, za zdí přímo za mojí hlavou, a opravdu neplakala:-))). Druhý den jsem pomalu vstala a přestěhovala se na nadstandard. To byla moje další výhra. Věděla jsem po minulé zkušenosti z pokoje s dalšími dvěma maminkami a jejich miminy, že potřebuju hlavně klid. Druhý a třetí den jsem nedělala nic jiného, než přikládala Rozárku k prsu. Jí to šlo výborně a já měla třetí den plná prsa mléka, momentálně bych mohla krmit půlku hladové Afriky... Domů jsme šly pátý den a celkově mi bylo mnohem líp než poprvé.
Zatím mě hormony nedostihly a doufám, že tentokrát se mi poporodní deprese vyhne.
Rozárka je sluníčko, je moc hodná a taková, no prostě milá.
Jsem moc ráda, že ji mám.
Felix bojuje o své místo ve smečce, ale to je už jiný příběh.
Díky kvalitní přípravě jsem Everest zdolala úspěšně a mám z toho moc dobrý pocit.
Dovolím si napsat, že tenhle porod byl mnohem lepší a jsem vděčná všem, kteří mi pomohli při rozhodování i realizaci.
Ester
PS - speciální poděkování manželovi, který musel dlouho poslouchat všechny moje myšlenkové pochody a nikdy neřekl, že by to udělal jinak a dále porodnickému a novorozeneckému oddělení porodnice v Písku.
Hezký podvečer všem.
Zde hledá